Mnoho lidí však těmto problémům nevěnuje pozornost, nebo o nic ví, ale přesto je neřeší. Často bývá řečeno, vždyť ono to nějak přejde. A možná, že ano. U některých se opravdu může jednat o přechodný stav, který si dokáží sami vyřešit či si sami pomoci. Přesto je dobré, tuto situaci nepodceňovat, jelikož pokud se syndromem nic neděláte a snažíte se jej přehlížet, může narůst do gigantických rozměrů a jeho léčení je pak o mnoho těžší, delší a složitější.
Při stresu v práci se mohou objevit bolesti břicha, pocit na zvracení, točení hlavy. Psychika a tělo spolu úzce souvisí a proto pokud v práci pociťujete nadmíru stresu, můžou vám začít vypadávat vlasy, můžete pociťovat nechuť k jídlu a podobně. Tím vám tělo chce dát najevo, že se mu nelíbí, co s ním provádíte, a snaží se bránit. Extrémy mohou přicházet ve chvíli, kdy v práci omdlíte, psychicky se zhroutíte nebo se dokonce v pro vás zcela bezvýchodné situaci pokusíte sáhnout si na život. Takové extrémní situaci se můžete vyhnout a to tím, že začnete jednat. Své o tom ví i Ema, která si něco podobného prožila.
„Pracovala jsem jako telefonní operátorka. Denně jsem osm hodin lidem nabízela určitý produkt a z jeho prodejů jsem měla provize. Čili čím víc jsem, prodávala, tím lepší peníze jsem měla. Ze začátku jsem byla nabuzená a spokojená. Práce mi šla a prodeje jsem měla dobré. Peníze se jen hrnuly a já coby absolventka bez praxe jsem vydělávala víc, než moje maminka, která má několik pracovních lét za sebou. No nestěžovala jsem si, dovolená o týden víc, víkendy volné, pevný plat, provize, osobní ohodnocení. Protože jsem patřila mezi špičku, často jsem vyhrávala motivační soutěže. Takhle jsem byla spokojená dva roky. Během dvou let se měnila strategie prodeje a produkty nebyly až tak výhodné jako kdysi. Prodeje samozřejmě klesly a já jsem začala mít pocit, že je něco špatně. Vyřešila jsem to, tedy alespoň jsem si to myslela, tím, že jsem vyhrála výběrové řízení na vyšší pozici. Tam se to vše rozjelo. Začali na mě ze všech stran tlačit, neustálý stres, proč nejsou výsledky, jak zajistím výsledky, co dělám špatně, co můžu dělat dobře. Paradoxně mi klesl plat, už jsem neměla provize, v práci jsem trávila denně místo osmi hodin devět a víc. V tu chvíli se naplno rozjely moje problémy. Do práce jsem se vyloženě nutila, i když jsem spala několik hodin, ráno jsem byla unavená, když jsem jela do práce, bylo mi špatně na zvracení, nejedla jsem celý den. S problémy jsem nic nedělala a takhle žila asi ještě rok a půl. Pak jednou jsem v práci zkolabovala. Vlivem stresu, dehydratace, únavy, syndromu vyhoření. Do práce jsem se už nevrátila. Chodím pravidelně k psychologovi a doufám, že se mi podaří vrátit se zpět do pracovního života, protože momentálně mám hrůzu z toho, že se to vše v dalším zaměstnání bude opakovat.“
Nejnovější komentáře